The past isn't forgotten-part 1.

11. května 2013 v 23:10 | kate

TITLE: The past isn't forgotten
ABOUT: Harry Styles
BY: kate
JEDNODÍLNÁ, ROZDĚLENÁ


"Harry, pojď okamžitě dolů!" zavolám na něj.
"Moc se ti omlouvám, ale teď se mi zrovna nechce!" zasměje se na mě z okna Harry.
"Tak mi alespoň otevři dveře, ať já můžu za tebou!" zkusím to znovu.
"Ale Terry! Copak ty za mnou potřebuješ?" řekne drze.
Dneska mě Harry, jako obvykle, škádlí. Neustále mi dělá naschvály a pak se mi ze srandy směje. Miluju ho pro to. Miluju, když ho můžu hodiny k něčemu přemlouvat. Ví, že to po několika pokusech vzdám a vždycky nakonec vyhraje. Vždycky, bez výjimek. Potom se jenom šibalsky usměje a dá mi pusu. Takhle to u nás často chodí a mně se to líbí.
"Hazzo!" křiknu směrem k oknu, "jestli se do pěti minut neobjevíš tady dole, tak odejdu!"
Nikdo se neozve. Neslyším ani žádné kroky, které by mi napovídaly, že jde ke dveřím. Otočím se a jdu na zahradu, kde si lehnu do houpací sítě. Zavřu oči a přemýšlím.
Jsem s Harrym už docela dlouho. Za dva měsíce to budou přesně dva roky, co jsme se poznali. Poprvé jsme se setkali po ukončení smlouvy se Syco Music, když se ukázalo, že mezi ním a Louisem nic není. Management si oddychl a Harry byl konečně volný. Jednou, když šel ven, jsme do sebe omylem narazili a bylo to. Začali jsme spolu chodit a pak jsme se k sobě sestěhovali.
Najednou ucítím, jak se na mě někdo dívá. Posadím se tak rychle, že spadnu do trávy.
"Terry! Co blbneš?!" začne se smát Harry, "myslel jsem si, že dřív si měla lepší instinkty."
"Vyděsil si mě! Jak jsem asi mohla tušit, že se tady zjevíš?" řeknu mu a přitom se zvedám ze země.
"Dřív si přece byla…" začne.
"Harry, já o tom nechci mluvit, nadobro jsem s tím skončila a ty to víš!"
"Jasně, promiň. Skončila jsi, já to vím a nesmím o tom mluvit. Ale určitě jsi byla šíleně sexy jako tajná agentka," řekne.
"Harry! Myslím to vážně."
"Dobře, a jsi alespoň ráda, že jsem teď tady?" zeptá se mě.
"Ne Harry, nejsem!"
"Jak to? Přece jsi chtěla, abych za tebou šel!"
"Ty hlupáčku! Myslím to ze srandy! Samozřejmě, že jsem ráda, že jsi tady!" usměju se na něj.
Harry mě vezme do náruče a začne se se mnou točit. Po chvíli mě postaví na zem a rozběhne se k domu.
"Počkej na mě!" volám za ním.
"Když si mě chytneš…?!" Otočí se a na rtech se mu objeví úsměv.
Rozběhnu se, jak nejrychleji můžu, ale už ho nestihnu. Doběhnu ke dveřím přesně v tu chvíli, kdy je zavře. Svezu se na chodník a začnu se smát. Mohlo mi být jasný, že to zase takhle dopadne. Ani mě nenapadne bušit na dveře nebo volat na Harryho, protože by to bylo zbytečné. On má svojí hlavu a přijde sám, já to vím.
Po chvíli opravdu vyjde ze dveří. Vypadá jako bůh. Jako zázrak, který se omylem objevil v našem světě. Je prostě neuvěřitelný. Tak okouzlující úsměv nemá nikdo jiný než Harry. Podívá se na mě. Zadívám se do jeho hypnotizujících očí a v okamžiku jsem mimo. Připadám si, jakoby se zastavil čas a já navždy zůstala tady a dívala se do jeho očí. Skočím mu kolem krku, přitisknu ho na zeď domu a dám mu pusu. Pak se na něj podívám a usměju se. V jeho očích poskakují miliony jisker. Zase nedokážu odtrhnout pohled, jako vždycky.
Obejme mě a tím se dostane ke dveřím, které za sebou opět zavře.
"Harry!" stačím ještě křiknout.
"Buď tady Terry!" odpoví mi z domu.
Tak teda čekám ani nevím na co. Sice mě Harry hodně škádlí, ale ještě se mi nestalo, aby mě celý den nechtěl pustit do domu. Sednu si na chodník a dívám se na nebe. Celá obloha je bez jediného mráčku a já si připadám jako v pohádce. Být tady s Harrym, tak mám ještě lepší pocit, ale když nechce…
Zadívám se do slunce, ale jeho zář mě oslní, takže ucuknu pohledem. Miluju tyhle letní dny, kdy sedím venku a nic nedělám. Být v tak krásný den v přírodě je to nejlepší, co znám. Teda pokud nepočítám Harryho, ale ten je slovy nepopsatelný.
Zvednu se a jdu na zahradu pro svůj mobil. Vytočím číslo na svou kamarádku Lucy.
"Ahoj!" řeknu jí trochu otráveným hlasem.
"Ahoj Terry! Co se děje?"
"Ale nic, neboj. Bohužel mám zakázaný přístup domů, tak jsem si řekla, že bychom se někde mohly sejít?"
"Jasně, to je dobrý nápad! Taky nemám moc co dělat. Tak, se sejdeme třeba za půl hodiny ve Starbucks?"
"Dobře, budu tam! Zatím!" rozloučím se s Lucy a položím telefon.
"Harry?!" zavolám na něj.
"Copak?" vykoukne na mě z okna.
"Hodíš mi klíčky od auta?" zeptám se ho.
"Klíčky od auta? Kam chceš jet?" odpoví otázkou místo odpovědi.
"Chci se sejít s Lucy ve městě, tak tam potřebuju dojet," řeknu mu ironicky.
"Ok, tak počkej," Zmizí mi z dohledu, ale pak se zase objeví. "Stoupni si trochu víc doprava, jo přesně takhle," řekne a hodí mi klíčky.
Ještě když odjíždím, tak mi Harry mává. Nemám vůbec ponětí proč? Celý den se mnou není a teď najednou? Anebo se mě chce jenom zbavit, to je taky možnost a myslím, že ta pravděpodobnější.
Zaparkuju nedaleko Starbucks a vystoupím. Pomalým krokem se rozejdu k Lucy, která už stojí venku a čeká na mě. Hned, jak mě uvidí, mi začne mávat a smát se. Obě se pak letmo obejmeme a jdeme si sednout. Objednáme si kafe a začneme si povídat.
"Tak co, jak si žiješ?" zeptám se Lucy se smíchem.
"Dobře, mám nového kluka!" řekne a usměje se. Je vidět, že je šťastná. "A co ty?"
"Já se mám taky dobře," usměju se na ní, "studuju na Oxfordu a už se nemůžu dočkat, až se stanu právničkou!"
"V tom případě vypadá tvoje budoucnost dost slibně."
"Nejspíš jo. Tohle jsem chtěla dělat už jako mladší, takže jsem ráda, že mám tu možnost," odpovím.
"To já pořád pracuju jako recepční," řekne napolo smutným hlasem, "Přece víš, jak moc jsem si přála být zpěvačka, ale nevyšlo mi to. Nevadí."
"Ale jsi šťastná ne?" zeptám se s obavami.
"Samozřejmě! Mám toho nejlepšího kluka na světě a nikdy bych svůj život nevyměnila! Co vlastně ty? Pořád randíš s Harrym Stylesem?"
"Jo, pořád. Jsem s ním hrozně šťastná. On je prostě někdo, koho jsem potřebovala najít."
"To ráda slyším! Tohle si přece vždycky chtěla, ne? Splnil se ti tvůj sen."
"Pravda. Ani jsem si to neuvědomila. Já žiju svůj sen! Žiju život, který jsem si vysnila!" řeknu a v očích mi zajiskří. Sama pro sebe se musím usmát, protože jsem si to vážně uvědomila až teď. Rozhodnu se, že to Harrymu řeknu a to rovnou hned. Měla bych mu to říct, ne, já mu musím říct, jak moc ho miluju!
"Lucy? Já už budu muset jít. Moc se ti omlouvám, že odcházím tak brzy, ale musím něco udělat."
"Jo, to je v pohodě, jen jdi. Zase někdy příště?" zeptá se.
"Určitě! Tak se měj!" zavolám na ni a vyběhnu na ulici.
Rozběhnu se ke svému autu a rychle nastartuju. Řítím se ulicemi jako střela, protože chci být co nejdříve doma. Nikdy jsem totiž Harrymu neřekla, jak moc ho miluju, jak moc pro mě doopravdy znamená. Neví, že je celý můj život, můj svět. Bez něj bych nebyla nic, prostě bych nežila, pouze existovala.
Před domem prudce zabrzdím. Rozběhnu se na zahradu, ale tam Harryho nenajdu. Jdu ke dveřím. Čekám, že budou zavřené, ale nejsou. Dokonce jsou pootevřené. Drknu do nich, aby se otevřely pořádně. Vejdu do předsíně a zuju si boty. Potom běžím po schodech do prvního patra. Myslím si, že Harry bude v naší ložnici, ale když jsem nahoře, všimnu si, že dveře do jeho "relaxační místnosti" jsou otevřené. Podívám si jimi a uvidím Harryho, jak posiluje. Začnu se pro sebe smát a snažím se zmizet, ale Harry mě zpozoruje. Rychle zapluju do ložnice a zavřu za sebou dveře. Chci je udržet zavřené. Bohužel má Harry větší sílu než já, takže se do pokoje dostane. Teď už má na sobě triko, které předtím neměl. Skočím na postel a začnu se hrozně smát. Směju se tak dlouho, než mi dojde, že vůbec nevím proč.
Mezitím si Harry sedne vedle mě. Když se uklidním, tak si vzpomenu, proč jsem sem vlastně jela.
"Harry, já ti musím něco říct," začnu.
"Co? Říkáš to nějak vážně," řekne na to.
"No, víš, já jsem byla s Lucy a uvědomila jsem si, co všechno pro mě znamenáš. Jsme spolu už tak dlouho, ale já jsem si to za tu dobu nedokázala přiznat. Nechtěla jsem věřit, že žiju svůj sen s tebou. Jsi pro mě vším, Harry. Ty jsi můj život," dopovím to a hned se mi udělá líp.
"Terry, taky ti něco musím říct, ale nejdřív se posaď," řekne mi a ukáže na místo vedle sebe.
"Hotovo!"
"Tak dobře, a teď se nedívej."
Zavřu oči a přemýšlím, co chce udělat. Nic me nenapadá, a tak jenom čekám, až mi řekne, že je můžu znovu otevřít.
"Terry, nikdy jsem nepotkal žádnou dívku, jako jsi ty. Ani jedna z těch milionů fanynek nebyla pro mě ta pravá. Pak ses objevila ty a já konečně poznal, co to znamená žít. Nikdy jsem moc nebyl na vážné vztahy, ale s tebou… s tebou jsem se změnil. Jsi pro mě dokonalá, ale…" zasekne se.
"Co ale?" ptám se ho se zavřenýma očima.
"Jedna věc se mi na tobě nelíbí, přímo jí nesnáším. Nevím ale, jestli půjde změnit. Pokud ne, nenaučím se s tím žít."
"Harry, co to tady povídáš?!" vykřiknu.
"Otevři oči." Hned jak to řekne, je otevřu. "Proto se tě musím zeptat. Terry, vezmeš si mě?"
Zírám na něj jako u vytržení. Tohle jsem ani ve snu nečekala.
"Harry, já, samozřejmě, že si tě vezmu!" řeknu a do očí se mi vhrnou slzy radosti.
Skočím Harrymu kolem krku a celou svou silou ho zmáčknu. On mě taky obejme. Potom mě postaví a zadívá se mi zhluboka do očí. Nasadí mi prsten a usměje se.
"Od této chvíle budeme pořád spolu. Dokud nás smrt nerozdělí," poví mi.
"Ne Harry, navždy…"
 


Komentáře

1 Katka Katka | 12. května 2013 v 22:48 | Reagovat

:')
Na tenhlle příběh nestačí ani slova...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama