I'm still into you

27. května 2013 v 16:36 | kate

TITLE: I'm still into you
ABOUT: Harry Styles
BY: kate
JEDNODÍLNÁ


Dneska musím opět hlídat svou mladší sestru. Už proti tomu ani nic nenamítám, jelikož vím, že je to na nic. Matka se vždycky jenom tak zašklebí a řekne mi, že mám smůlu. Samozřejmě, jakpak by ne. Ona si může chodit kam se jí zachce, ale já musím trčet doma s Kelly. Taky proč ne co? Otec od nás odešel před pár lety, když byla Kelly ještě malá, a odjel zpátky do Anglie, kde se narodil. Od té doby matka chodí často večer ven a já hlídám Kelly. Nebaví mě to, vůbec mě to nebaví, ale dělat to musím. Matka mi kvůli tomu dokonce zatrhla i koncert! Nikdy neuvidím svoje idoly…
Sednu si k televizi a zapnu si přímý přenos předávání cen, kde se objeví oni, One Direction. Na červeném koberci v oblecích vypadají ještě víc božsky. Harry, kterého zbožňuju nejvíc, je totálně dokonalej. Všichni si je fotí a já můžu jenom sedět a pozorovat je z pohodlí mého obývacího pokoje. Co bych dala za to, být jedním z těch fotografů. Měla jsem je možnost vidět minulý rok, ale jak už jsem řekla, moje matka mi to kvůli sestře zakázala. To znamená, že je můžu vidět tenhle rok, teda pokud k nám přijedou.
Kelly začne zase řvát, takže se znovu, jako vždycky, otočím a jenom na ní křiknu. Ona ztichne, ale dlouho to nevydrží.
"Kelly! Mamka se vrátí za chvíli, neřvi už!"
Bohužel to nezabere.
"Chceš, abych zavolala Samanthu?" zeptám se.
"Jo, prosím," špitne a začne si cucat palec.
Zvednu se tedy z pohovky, kde mám krásně vysezené místo, a dojdu k telefonu. Vytočím Samanthu a jenom čekám, kdy to zvedne. Samantha je Kellyina chůva. Je jenom o něco starší než já, typovala bych jí tak na dvacet pět let. Mě je, jenom tak pro upřesnění, osmnáct.
Jenom to zvoní, ale Samantha se neozývá. Položím to a sáhnu po mobilu, že jí napíšu smsku. Rychle zprávu naťukám a už znovu usedám ke své milované televizi, kde jsou mí milovaní chlapci. Mám takové štěstí, že vidím akorát jejich pozadí, jak odcházejí. Vážně, dneska se mi daří. Tohle sledovat nemá cenu, což znamená jediné. Zavřu se do svého pokoje a budu bláznit před plakáty. Vždycky si představuju, že mě vidí, že cítí, jak na ně myslím.
Svalím se na postel a popadnu svůj provizorní mikrofon, jelikož strašně ráda zpívám. Poslední dobou jsem si hrozně oblíbila písničku od Paramore "Still Into You", takže si jí neustále zpívám. Stát na podiu a mít k tomu hudbu, tak je to ještě lepší, ale musím si vystačit takhle.
Stoupnu si na svoje místo před plakáty, zahledím se jim do jejich papírových očí a spustím.

Can't count the years on one hand
That we've been together
I need to other one to hold you
Make you feel, make you feel better

Dozpívám. Hned se cítím líp. Celá tahle písnička je směřovaná k Harrymu, jelikož ho nikdy nepřestanu milovat. Sorry, kluci, ale Harry je Harry a ostatní se můžou jít vycpat. Samozřejmě až na ostatní z One Direction, jelikož ti jsou taky boží. Sice Harry je ještě lepší a je to moje největší láska, ale ostatní chlapci jsou taky nejlepší. Jsou moji… Tak dobře, ne přímo moji, ale navždy je budu považovat za nej kluky v mém životě.
Malinko se pousměju, jsem tak optimistická. Ani se nenaděju a za chvíli na ně zapomenu. Přijde někdo, kdo mě oslní a… Ne! Dělám si srandu. Nikdy se jim nikdo nevyrovná. Oni jsou prostě originální a takoví taky zůstanou. A já do nich budu navždycky zamilovaná. Možná bych z toho tak nadšená být neměla, ale jsem. Všichni říkají, že ty directionerské sny jsou prostě jenom sny, které se nikdy nemůžou splnit. Já jim však malinko pomůžu, takže se určitě splní. Věřím tomu a nikdy nepřestanu, dokud se to nestane.
Z mých myšlenek mě vyruší otevírání vstupních dveří. Rychle vyletím ze svého pokoje, protože nevím, kdo to je. Naštěstí jenom dorazila Samantha, takže Kelly už dá taky pokoj. Pozdravím jí a zase zalezu k sobě. Tohle je takové moje království, které by možná potřebovalo uklidit, ale tak co, žiju si tady, jak chci!
Otevřu si notebook a podívám se na facebook. Pochybuju, že byste tohle čekali, ale najdu tam to, na co čekám tolik dní. Je oficiální, že One Direction - moji kluci - budou mít tenhle rok u nás v České republice koncert. Začnu hrozně vřískat, ale potom si všimnu, že pod tím je ještě něco. Začnu číst, a čím jsem dál, tak tím víc se mi po tváři rozlévá úsměv. Nemůžu se nesmát, když zjistím, že 5Angels budou dělat předskokany klukům.
Směju se na celé kolo, ale potom mě napadne ďábelsky dokonalý plán. Mohla bych zkusit podívat se na stránky těch holek a třeba budou mít v blízké době nějaké vystoupení. Tam bych si je odchytla a zkusila bych je přemluvit, abych si na koncertě One Direction mohla zazpívat taky jednu písničku. Zpívám dobře, tak proč ne? Třeba by mi to povolili! Výběr je jasný, takže není nad čím přemýšlet.
Rychle si tam naťukám tu zatracenou adresu a hned, co se stránka načte, na mě vykouknou ty jejich rozesmátý ksichty. Zase musím potlačovat smích, protože tohle se nedá! No, ale tak nakonec to zvládnu a kliknu si na akce. Vyleze toho na mě až směšně málo. K mému štěstí, dneska druhému za den, mají mít zítra akci tady v Praze. Vítězoslavně si zapíšu potřebné informace a zavřu počítač. Jelikož už je docela pozdě a já chci ráno brzo vstávat, tak se jenom převleču do mého dokonale velkého trička se Supermanem a lehnu do postele.

Ráno mi zazvoní budík a já jako střela vyskočím z postele. Skoro narazím do roku skříně, ale na poslední chvíli to vyrovnám, takže místo toho skončím na zemi. Hezké ráno, to musím uznat. Takové milé přivítání od mého milovaného pokojíčku!
V rychlosti se převleču do nějakého toho oblečení, které sice není podle ostatních stylové, ale pro mě je zatracené cool. Vyběhnu z pokoje, ale k mé smůle mě matka zastaví.
"Ale, ale! Kampak se to chystáš?"
"Musím ven, jdu na jednu akci," odvětím drze.
"No, pro dnešek bych mohla udělat výjimku. Kelly bude se mnou, takže ty bys možná mohla na chvíli odejít."
"Dobře, ale já jsem se neptala. Když to říkáš, tak teda půjdu, no."
"Becky! Jestli budeš taková, tak nikam nejdeš!"
"Jasně, jasně, budu moc hodná, maminko moje milovaná," řeknu a zašklebím se na ní. Potom jenom dojdu ke dveřím, otevřu je, obuju si boty a následně je za sebou s třísknutím zavřu.
Zaběhnu si ještě do garáže pro kolo, protože do centra bych se pěšky dostala za dlouho. Takhle to budu mít pohodlnější a rychlejší. Nasednu teda na něj a už se řítím k cíli mé cesty.
Před budovou, kde mají to jejich slavné vystoupení, zastavím. Sesednu z kola a zamknu si ho. Potom vejdu hlavními dveřmi a naskytne se mi dost zajímavá podívaná. Všude kolem mě stojí tak desetileté dívky v tričkách z nápisem 5Angels nebo popřípadě ještě s jejich ksichty. Usměju se a jdu si koupit lístek. Jsem tady rozhodně nejstarší, pokud nepočítám rodiče. Prodavač se na mě tak zkoumavě podívá, ale já jenom pohodím hlavou a ukážu mu peníze. On si je vezme a dá mi do ruky lístek. Potom stoupnu si opodál všech těch hloučků a čekám, až otevřou dveře do sálu.
Po pár minutách se dveře rozletí. I když vím, že to bylo jenom pár minut, tak si připadám, jako bych tady trčela už hodiny. Znuděně vejdu dovnitř a dám jim lístek, aby věděli, že jsem platila, jelikož já rozhodně vypadám jako někdo, kdo by se sem mermomocí chtěl dostat. Sednu si na místo úplně dopředu. Sedím vedle samých malinkých holčiček. Ty se na mě trochu vyděšeně dívají, ale já je ignoruju. Teď mě zase čeká čekání, než se vůbec ty holčiny uráčí přijít. Opřu si hlavu o židli a hypnotizuju dveře vedoucí do zákulisí, těmi totiž přijdou.
Po dalších minutách vběhne na podium těch pět holek. Jsou totálně vytlemený a mají na sobě ty jejich super outfity. Nevím, co přesně si o sobě tak extra myslí, ale teď je nemůžu pomlouvat, když po nich chci menší laskavost. Všichni si sednou a poslouchají, jak ty holky zpívají. Nevím, jestli se to, co ony dělají, dá nazývat zpěvem, ale tak budiž.
Konečně dozpívají ty jejich songy, ukloní se a odejdou do zákulisí. Já se rychle zvednu a vyletím jako první ze sálu. Běžím směrem k zákulisí a hledám dveře do jejich šatny. Konečně je najdu, jelikož před nimi stojí bodyguard. Hezky se na něj usměju, ale dovnitř mě nepustí, takže si sednu na zem a čekám, až vyjdou.
Naše paničky si vyjdou až za hezkou dobu, ale já jsem to naštěstí přežila. Zvednu se ze země a postavím se před ně.
"Co chceš?" vyjedou na mě.
"No, víte, mám na vás takovou dost neobvyklou prosbu."
"Jasně, no tak jestli to je na dlouho, jakože asi je, tak pojď za naším manažerem."
"Hm, veďte mě," řeknu a ony se rozejdou někam dozadu.
Jdu za nimi, až nakonec zastaví u dveří, zaklepou a následně otevřou. Vejdu taky a postavím se ke stěně.
"Tady ti někoho vedeme. Je to nějaká holka, která po nás něco chce," oznámí jedna z nich.
"Ať si sedne," odpoví ten jejich manažer a já si sednu na židli před ním.
"Jmenuju se Becky a chtěla bych vás o něco požádat."
"A co to bude?"
"Četla jsem, že holky budou dělat předskokany One Direction, takže…"
"Jo, myslela sis, že bys mohla dostat lístky zadarmo, co?"
"Ne, ne to jsem nemyslela. Chtěla jsem vás požádat o to, jestli bych si tam nemohla zazpívat jednu písničku."
"Ty? Pche, ty si myslíš, že bys mohla zpívat před tolika lidmi?"
"Myslím, že bych to zvládla," oponuju.
"Tak dobře teda, vyzkoušíme si tě a potom uvidíme. Co bys tam chtěla zpívat?"
"Písničku od Paramore "Still Into You"," odpovím.
"Tu neznám, ale budiž. Pojď za mnou a zazpíváš nám jí. Potom uvidíme co s tebou."
Zvedne se ze židle a někam odchází. V rychlosti udělám to samé a doženu ho. Dojdeme do nahrávacího studia, které je taky v budově. Postaví mikrofon a sám si sedne do vedlejší místnosti. Najde mi tam podklad pro moji písničku a ukáže mi, co mám dělat. Když to pochopím, tak pustí hudbu. Zaposlouchám se a začnu zpívat. Jsem jako v jiném světě, nic nevnímám, jenom zpívám.
Dozpívám poslední slovo a podívám se na ně. Vypadají úplně ohromeně, tak doufám, že to za něco stálo. Sundám si sluchátka a jdu za nimi. Sednu si na pohovku, která je tam v rohu a nasadím tázavý pohled.
"Bylo to, no bylo to…"
"Jaké?"
"Neuvěřitelné! Zpíváš vážně dobře, takže myslím, že by sis na tom koncertě tuhle písničku zazpívat mohla. Samozřejmě k tomu dostaneš i VIP vstupenku, což znamená, že budeš s holkami v zákulisí."
"Vážně?! To je skvělé!"
"Dobře, no koncert je za tři měsíce, takže tě tady čekáme! Začíná to v sedm večer. Buď tady už ve čtyři. Holky budou mít zkoušky od čtyř do pěti a potom přijdou na řadu One Direction. Ti budou mít na přípravu dvě hodiny."
"Rozumím, takže se zase uvidíme za tři měsíce! Mockrát vám děkuju!" odpovím radostně a jdu pryč.
"Ještě, na jaké jméno to mám napsat?" zeptá se mě, když stojím ve dveřích.
"Becky Johansonová."
"Anglické jméno, jak to?"
"Otec je Brit, ale přidala jsem si tam to -ová."
"Jo, tak to jo. No zatím se měj Becky."
"Vy taky a ještě jednou děkuju."
Vyběhnu ven, nasednu na kolo a plná radostných pocitů vyrazím domů. Tam na mě už čeká moje matka. Všechno jí hned vyklopím a zdá se, že má i docela radost. Řekne mi, že samozřejmě můžu, ale že pokud tam chci, tak se musím celé ty tři měsíce poctivě starat o Kelly. To jí odkývnu a jdu se zavřít do pokoje.
Spokojeně si lehnu na postel a zahledím se do stropu. Nemůžu uvěřit, že za tři měsíce budu stát na podiu před tisíci lidí a zpívat. Přemýšlím nad tím celý zbytek dne. Nemůžu myslet na nic jiného. Tohle je neuvěřitelné! Uvidím ještě k tomu kluky, což je taky hustý. Stačí si počkat.

xxx

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI:
Je to tady! Tohle je ten den, kdy budu zpívat! Konečně jsem se dočkala! Obleču si na sebe oblečení, o kterém si myslím, že je na koncert vhodné. Riflové šortky, kostkovanou košili a kšandy, ty miluju obzvlášť. Potom vyletím z pokoje, rozloučím se s mamkou a nasednu na své kolo.
Ve čtyři už stojím před šatnou 5Angels v 02 aréně. Všichni na mě čekají, a když přijedu, tak jsou docela rádi. Jdeme společně do arény, kde je už připravený mikrofon, za který si stoupnu. Na zkoušku jdu jako první. Spustí hudbu a já začnu zpívat. Můj hlas se rozléhá po sálu a já jsem úplně unesena.
Když dozpívám, tak se na mě manažer podívá. "Tváříš se u toho dost divně, neustále se tak směješ a všechno, nedělej to. Spíš bychom tě mohli naučit nějakou choreografii, jako mají holky."
"Tak to zase pozor jo? Nebudu tady ze sebe dělat šaška. Vy jste nějaký moc velký perfekcionista. Je to moje sólo, takže si to budu dělat, jak chci."
"Dobře, ale až tě lidi vypískají, tak se nediv jo?"
"Jsem na to připravená!" odpovím a mrknu na ně.
Potom jdou na podium holky z 5Angels. Zazpívají si ty svoje písně. Celkově je jich asi osm. Taky se dozvím, že jdu na řadu až po nich, takže budu zpívat těsně před klukama. Vážně skvělý! Všichni se už budou těšit na ně, ale já je ještě budu zdržovat. Musím být skvělá, abych se jim líbila, i když po 5Angels to bude příjemná změna.
Hodina uběhne jako nic a už přijíždí One Direction. Odejdeme do zákulisí a necháme je se připravovat. Párkrát je zahlédnu, ale oni mě nevidí. I naživo zpívají krásně, vážně. Ani já takhle nezpívám. Dobře, tak to ani já je docela moc. Samozřejmě, že já tak zpívat nemůžu, jsem amatér! Ale no co, zpívám tak, jak zpívám.
Těsně před tím, než začne koncert a 5Angels vejdou na podium, se u nás kluci zastaví. Začnou na holky mluvit, ale ty jim nerozumí, nejspíš neumí moc anglicky. Já jim ale rozumím každé slovo. Sice nemluví ke mně, ale já stejně poslouchám. Je hezký sledovat, jak ty holky jenom nechápavě zírají na kluky. Ti se taky začínají smát, protože to už pochopili. Proto se jenom rozloučí, holky jdou na podium zpívat a oni jdou taky pryč. Ale ještě před tím, než odejdou, se na mě Niall podívá a usměje se na mě. Já ho jenom pozdravím, on mě taky a potom už doopravdy odejde.
Sednu si na křeslo a poslouchám ty holky a jejich písně. Žádní fanoušci se netváří moc nadšeně, ale to jim mohlo být jasné. Jsem vážně hodně zvědavá, co řeknou na mě, jelikož jsem totálně neznámá osoba a najednou budu zpívat tady na tomhle koncertě. Zajímavý námět na přemýšlení. Taky by mě zajímalo, co na mě řeknou kluci. Třeba se jim nebudu vůbec líbit! To bych byla zklamaná a dost. Fanoušci se můžou jít zahrabat, ale kluci mě musí ocenit, alespoň trochu. Musí. Potom na to už přestanu myslet a uvolním se.
Holky skončí. Já vyskočím z křesla a začnu být nervózní. Dojdou ke mně, dají mi mikrofon a popřejí mi hodně štěstí. Jenom se na ně nejistě usměju a vyrazím k podiu. Z vedlejších dveří, které vedou do zákulisí, vykukují hlavy kluků. OMG! Vážně na mě musí koukat? Dobře, já to zvládnu, je to jedno! Zklidním se a postavím se před mikrofon. Jelikož jsem už byla představena, tak se jenom usměju a pokynu hlavou, že můžou začít. Ozve se hudba a já začnu zpívat.

Can't count the years on one hand
That we've been together
I need to other one to hold you
Make you feel, make you feel better
It's not a walk in the park
To love each other
But when our fingers interlock
Can't deny, can't deny you're worth it

Nemůžu tomu uvěřit! Já vážně zpívám na podiu před tisíci lidí! Je to skvělý pocit. Otočím se a podívám se na dveře, ze kterých vykukují kluci. Konečně tuhle písničku můžu Harrymu zazpívat naživo. Tohle jsem chtěla, zpívat mu jí. Vezmu si mikrofon ze stojanu a jdu k němu.

'Cause after all this time
I'm still into you

I should be over all the butterflies
But I'm into you, I'm into you
And baby even on our worst nights
I'm into you, I'm into you
Let 'em wonder how we got this far
'Cause I don't really need to wonder at all
Yeah after all this time
I'm still into you

Kluci se usmívají a já na ně taky. Dojdu k nim a popadnu Harryho za ruku, nepřestávajíc zpívat. Táhnu ho za sebou na jeviště, kde se podstavím před něj. Zadívám se do jeho očí a zpívám pro něj, jenom pro něj.

Recount the night that I first
Met your mother
And on the drive back to my house
I told you that, I told you that I loved ya
You felt the weight of the world
Fall off your shoulder
And to your favourite song
We sang along to the start of forever

And after all this time
I'm still into you

I should be over all the butterflies
But I'm into you, I'm into you
And baby even on our worst nights
I'm into you, I'm into you
Let 'em wonder how we got this far
'Cause I don't really need to wonder at all
Yeah after all this time
I'm still into you

Harry se na mě taky dívá. Směje se na mě stejně, jako jeho fotky, které mám na počítači. Vlastně bych řekla, že i milionkrát líp. Dívá se mi do očí, já zase do těch jeho. Nikdo jiný pro mě v tuhle chvíli neexistuje.

Some things just
Some things just make sense
And one of those is you and I
Some things just
Some things just make sense
And even after all this time
I'm into you
Baby not a day goes by that
I'm not into you

I should be over all the butterflies
But I'm into you, I'm into you
And baby even on our worst nights
I'm into you, I'm into you
Let 'em wonder how we got this far
'Cause I don't really need to wonder at all
Yeah after all this time
I'm still into you
I'm still into you
I'm still into you

Při posledním slově se podívám ke dveřím, kde jsou kluci. Všichni se šibalsky usmívají a mrkají na mě. Potom dozpívám, ukloním se a za hlasitého potlesku odcházím zpátky do zákulisí. Ještě se podívám na Harryho, který tam stále stojí.
V zákulisí mě všichni začnou hrozně chválit, jak jsem to skvěle zvládla. Já všem poděkuju a jdu na záchod, jelikož se mi začne hrozně chtít. Ještě slyším, jak oznamují, že One Direction budou vystupovat už za deset minut.
Těsně před tím, než stačím otevřít dveře na toalety, mě zastaví něčí ruka. Podívám se, kdo to je, a překvapením přestanu dýchat. Přede mnou stojí samotný Harry Styles!
"Zpívala jsi nádherně," řekne mi.
"Myslíš? Já nevím no, ale asi máš pravdu, byla jsem skvělá!" odpovím drze.
"Ty jsi Becky co?"
"Jo, to jsem přesně já."
"Ty nás posloucháš? Jako myslím písničky One Direction."
"Samozřejmě, že jo, jste skvělí!"
"A máš naše CD? Nebo si snad písničky stahuješ zadarmo přes internet?"
"Internet je lepší, nemusím platit, jak si už sám říkal."
"To bys ale dělat neměla."
"Harry, v téhle době to dělají všichni," odvětím, "mám ráda věci, co se nemají dělat."
"Dobře. Mohla bys například teď udělat něco, co bys dělat neměla?" zeptá se.
"Víš ty, že jo?"
"Co by to bylo?"
"Třeba políbit Harryho Stylese? Zdá se mi to jako věc, kterou bych neměla dělat. Co myslíš ty?"
"Nejsem si jistý, ale můžeme to zkusit!" řekne šibalsky a usměje se.
"Tak víš co? Už mlč prosimtě!" odpovím a políbím ho.
Přitiskne mě ke zdi. V té chvíli ucítím motýlky v břiše. Líbám toho, kterého tak dlouho miluju. Miluju ho a nepřestanu. Já nepřestanu, ale on mě líbat přestane.
"Tak co? Můžeš tuhle věc dělat nebo ne? Já si teda osobně myslím, že bychom jí mohli provozovat častěji, ale je to jednom na tobě."
"Ty jsi vážně magor!" zasměju se.
"Já? No dovol?! Já nejsem žádnej magor, to si myslíš jenom ty!"
"Ale jsi. Jsi magor, který umí dokonale líbat," mrknu na něj.
"Tak v tom případě si myslím, že jsem právě slyšel odpověď! Věř mi, že tohle bude tvoje oblíbená činnost! Budeme pokračovat po koncertě jo?"
"Magore! Ale jo, proč ne?" odpovím a začnu se hrozně smát. Harry je vážně k sežrání.
"Budu na tebe čekat před zadním vchodem, Becky. Buď tam!"
"To si teda piš, že tam budu, Stylesi!" zavolám ještě na něj, než odejde směrem k podiu.
Usměju se sama pro sebe. Vydala jsem se na koncert s tím, že si tady zazpívám, ale nakonec to dopadlo ještě líp, než jsem čekala. Někdy se to hold stává no. A taky proč ne? Šla jsem si za svým snem. Musím sice uznat, že tohle jsem neplánovala, ale stalo se.
Otočím se a vydám se směrem k mému oblíbenému křeslu. Na záchod jsem úplně zapomněla, ale to je jedno. Stačí se jenom posadit a sledovat mého líbajícího magora, to je všechno.
Za pár minut vejdou na podium kluci. Zpívají nádherně, to se musí nechat. Celý koncert je dokonale připravený, všechny efekty a ostatní věci. Celkově je to dokonalá scéna. Fanynky řvou a mávají svými transparenty. Kdybych neseděla tady, kdybych ani nezpívala, tak bych tam stála taky. Někde v davu a křičela spolu s nimi. Dívala bych se zbožně na kluky, kteří by mě sotva vnímali. Naštěstí pro mě jsem ale tady, takže… Abych to řekla zkráceně, tak jsem prostě a jednoduše vyhrála!
Po koncertě jdu k zadnímu vchodu, kde čekám na Harryho. Za chvíli se taky objeví a usměje se na mě. Stoupne si přede mě a… a víc vědět nepotřebujete. Dejme tomu, že jsme spolu začali chodit a vzali jsme se. Domyslete si to, jak chcete. Bude vám muset stačit, že Harryho miluju a on mě taky. Potom už jenom zazvonil zvonec a pohádky byl konec.
 


Komentáře

1 Katka Katka | 15. června 2013 v 12:15 | Reagovat

úžasný!!! Fakt! Nemám slov! :-x ;-)  :-)

2 ♥ADel♥ ♥ADel♥ | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 22:44 | Reagovat

dokonalý O_O :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama