Dream in London-part 3.

27. května 2013 v 16:33 | kate |  DREAM IN LONDON

TITLE: Dream in London
ABOUT: Zayn Malik
BY: kate
PART: 3.


Ve dveřích stojí pošťák s balíčkem v ruce. Všechno vyřídím a vezmu si balíček, který je určený pro mě. S holkami si jdeme sednout do mého pokoje. Všechny se upřeně díváme na balíček, protože tušíme, co by to mohlo být. Sice je mi divné, že by nám kluci z One Direction posílali balíček a ne dopis, ale tak snad to bude ono. Otevřu krabici a v ní nenajdu skoro nic. Jenom na dně leží pár papírů. Seberu je a podívám se na ně.
"Co si myslíte, že to je?" zeptám se holek.
"Nevypadá to jako něco od kluků," poznamená Elis.
"To sice ne, ale třeba to bude alespoň dopis," řekne Jane.
Podám papíry holkám a sama si otevřu obálku. Je v ní dopis, který je pro mě. Nemůžu uvěřit, že držím v ruce dopis od One Direction.
"Milá Kate, jsem moc rád, že jsi mi napsala. Byla to docela změna oproti jiným fanouškovským dopisům. Vůbec ale nechápu, proč pro tebe tolik znamenám. Pořád vlastně žasnu nad tím, jak mě všechny fanynky milují. Ani mě neznají, hodně z nich mě ani nikdy nevidělo, ale přesto v sobě uchovávají lásku ke mně. Jsem za to moc rád. Co se ti na mně vlastně tak líbí? Vím, že vypadám docela dobře, ale vzhled není to hlavní. Ty vidíš jenom vzhled, tak co tě na mně tak upoutalo? Na tuhle otázku jsem se sebe ptal ještě hodně dlouho po přečtení tvého dopisu. Nemohu přijít na žádnou odpověď, proč bys mě měla tak bezmyšlenkovitě milovat… S pozdravem Zayn Malik. "
Dočtu dopis a u srdce mě zahřeje představa, že o mně Zayn konečně ví. Pak se otočím a podívám se na holky.
"Co jsou ty papíry zač?"
"Kate, tohle nejsou papíry! Tohle jsou VIP propustky na všechny koncerty kluků."
Podívám se na ně nechápavým pohledem. "Ale proč by nám je posílali, zrovna nám?"
"Tak to nevím, ale je to skvělý!"
"To teda jo! Teď můžeme na všechny koncerty!" Jakmile to dořeknu, zastaví se mi srdce. My opravdu můžeme jít na všechny koncerty kluků. Můžeme jít do zákulisí, kam se nám jenom zlíbí…

×××

O ROK POZDĚJI:
Dneska jdeme na koncert kluků, který mají v Praze. Vezmeme si naše VIP propustky a vyrazíme. Před O2 arénou je narváno, ale dveře do zákulisí otevřou dřív, takže nemusíme stát v davu. Sedneme si na sedačku, která tam je. Jenom tak sedíme a nic neděláme, protože koncert začne asi až za hodinu. Povídáme si, smějeme se a čekáme.
"Panebože!" vykřikne najednou Jane.
"Co se stalo?" zeptám se jí.
"Já, já jsem asi právě zahlédla Louiho!"
"To není možný. Myslíš, že by se tady před námi takhle producíroval?"
"Nevím, ale říkám vám, že jsem ho právě viděla," odpoví nám Jane.
S Elis jí nejdříve moc nevěříme, ale pak i já Louiho zahlédnu. Koukne se směrem k nám a usměje se. Pak mávne někam dozadu a odejde. Za malou chvíli vidím, jak k nám někdo jde. Nemůžu uvěřit vlastním očím, ale je to Zayn.
"Ahoj. Vy jste ty tři holky, co nám před rokem psaly?" zeptá se nás.
"Jo, to jsme my," odpovím mu.
"Tak to je skvělý! Ukážu vám vaše místa," dořekne a odchází. "Jo, ještě abych nezapomněl. Chci se vás na něco zeptat."
"Tak do toho, ptej se!" poví mu Elis.
"Která z vás mi psala ten dopis?" Je ticho. Nic neříkám.
Holky se na mě podívají. "To byla ona."
"Takže ty jsi Kate?"
"Jo, to jsem já," odpovím mu.
On se na mě jenom tak podívá. "Kolik ti je?"
"Teď mi je čtrnáct, ale když jsem psala ten dopis, tak mi bylo třináct."
"Myslel jsem, že ti bude trochu víc, podle toho jak to bylo napsané," řekne mi a znovu se otočí.
Jdeme za ním. Holky se na mě přitom tak dívají, jakoby si říkaly "Co v tom dopise bylo?". Na tu otázku jim ale neodpovím, ani kdyby se zeptaly. Zayn nás dovede na naše místa a my se posadíme. Máme místa přímo před pódiem, takže je to skvělý.
Celý koncert sedíme nebo stojíme a řveme. Zpíváme s klukama a neustále se na ně díváme. Já nemůžu odtrhnout oči od Zayna. Teď, když ho konečně vidím naživo, je ještě hezčí, než na fotkách. Má dokonalej hlas a je to prostě on. Jsem neskutečně šťastná, že jsem právě tady.
Při koncertu se na mě Zayn párkrát usměje. Konečně se mu můžu podívat hluboko do těch jeho očí. Když se do nich ale podívám, rychle stočí pohled jinam. Připadá mi to, jako kdyby nechtěl navazovat žádný kontakt.
Holky jsou z kluků úplně na prášky. Já samozřejmě taky, ale je v tom něco, co mi nedovoluje tolik křičet. Prostě jenom stojím a dívám se na ně, jak zpívají. Je to, jakoby se zastavil čas a já byla navždy šťastná.
Na konci koncertu mi z očí začnou stékat slzy. Vím moc dobře proč. Tohle byl nejlepší zážitek v mém životě, ale tím to končí. Už nikdy kluky neuvidím. Ještě si s nimi možná řeknu poslední "Ahoj." a tím to skončí. Tenhle sen se mi rozplyne pod rukami a já budu zase jenom snít. Snít o tom, co se nikdy nestane. Sice jsem tomu teď tady milionkrát blíž, než kdy jindy, ale zase ještě moc daleko na to, aby se to uskutečnilo.
Po koncertu se zvedneme a jdeme ještě do zákulisí. Kluci se tam smějí a objímají se. Jsou šťastní a já, když je vidím, se musím usmát taky. Do smíchu mi moc není, ale… Je to se mnou složitý. Usmívám se na konci svého snu. Tímhle to prostě končí. Vím, že můžu jít na kterýkoliv další koncert, na který budu chtít. Zároveň ale vím, že nikdy to nebude víc, než jen koncert. Nikdy se s klukama víc nespřátelím a nikdy nebudu víc. Nebudu to, co bych chtěla být.
Kluci se nakonec podívají na nás. Jdeme k nim.
"Tak tohle je Kate a…"
"A Elis s Jane," dokončím za Zayna větu.
"Nialle, můžu tě obejmout?" zeptá se Nialla Jane.
"Tak ty bys chtěla Horan hug jo?" zasměje se Niall. Jane se k němu vrhne a obejme ho, div se Niall neudusí.
Elis mezitím zírá na Harryho. "No tak, pojď ke mně!" vykřikne Harry. Elis se mu vrhne kolem krku.
Já tam zatím jenom tak stojím, protože Zayn má Perrie. Nebudu ho objímat, chci, ale nebudu. Jemu by se to ani asi nelíbilo, po tom, co jsem mu napsala…
"Kate?" Zvednu hlavu. Mluví na mě Louis.
"Co?" zeptám se ho.
"Ty chceš obejmout koho?"
"Vás všechny! A můžu začít u tebe," zasměju se a obejmu Louiho. Následuje Liam, a když se holky odtrhnou, tak i Niall a Harry. ¨
Odlepím se od Harryho a znovu se postavím. Elis a Jane se objaly se všema a já taky, pokud nepočítám Zayna. Potom si ještě chvíli povídáme a ptáme se kluků na různé otázky.
"My už bychom měly asi jít," začnu po chvíli.
"Dobře. Moc rádi jsme vás poznali!" řeknou nám všichni.
Jdeme k východu. Holky už jsou venku, ale mě zastaví Zayn.
"Proč si mě neobjala?" zeptá se mě se smutkem v očích.
"Protože vím, že bych se nedokázala odtrhnout."
"Ale Kate."
"Nic neříkej. Já, já už musím jít Zayne, tak se měj," odpovím mu a odcházím. V tom mě Zayn chytne za ruku a přitiskne si mě na svou hruď.
"Proč mi to děláš?" zeptám se se slzami v očích Zayna.
"Chtěl jsem tě obejmout tak, jako kluci."
"Já teď ale nedokážu jen tak odejít zpět. Nedokážu odejít zpátky do mého života a zapomenout na tebe!" vykřiknu.
"Věř mi, že na mě za pár let zapomeneš. Zapomeneš i na tohle poslední objetí. Budeš si žít svůj život," odpoví mi klidně.
"Nezapomenu, Zayne. Na tebe nikdy nezapomenu…" řeknu mu a odtáhnu se. Naposled se mu podívám do jeho očí a odběhnu. Ani se za ním neotočím, prostě utíkám.
Holky už na mě před arénou čekají.
"Cos tam tak dlouho dělala?" ptají se mě.
"Potřebovala jsem na záchod, omlouvám se," zalžu jim.
"Aha, tak to jo," řekne Jane.
"Můžeme jít? Je mi už docela zima a myslím, že tady odvoz za chvíli bude," řeknu. Tím odvozem je moje mamka.
Za chvíli se opravdu objeví mamky auto a my nastoupíme. V autě mluvíme o koncertu, ale já jsem celou dobu trochu zamlklá. Přemýšlím nad ním, nad Zaynem. Konečně jsem ho objala, ale je mi ještě hůř, než předtím. Snažím se tím moc netrápit, ale nejde mi to. Řekneme mamce snad všechno a vystačí to akorát na cestu domů.
Holky u mě zase přespí. Ráno jedou domů a já jedu do města s nimi. Na nádraží se rozloučíme.
"Tak se mějte!" usměju se na ně.
"Ty taky Kate!" řeknou obě.
"Byl to nejlepší den v mém životě a navždy bude," řeknu ještě.
Pak už autobus přijede a Elis s Jane nastoupí. Zamávají mi z okýnka a odjedou.
Jdu se podívat do města. Všechno, na co se podívám, mi připomíná One Direction. Najednou vidím na každém kroku nějakého Kevina, číslo 69, proužky, jídlo, zrcadla, lžičky… Nejde jim uniknout. Všechno to završím tím, že jedu autobusem. Poslouchám rádio a znenadání tam začnou hrát Kiss You. Jsem z toho úplně vyřízená. Včera jsem Kiss You slyšela naživo a dneska jsem zase tady a poslouchám písničky v rádiu. Kéž bych se mohla vrátit do včerejšího dne. Zastavit v něm a navždy zůstat v Zaynovo objetí. Nikdy se nepohnout a jenom ho objímat. Nejlepší chvíle mého života odešla tak rychle, jak přišla. Nikdy se už nemusí opakovat. Nikdy…

×××

Čas ubíhá rychle. Já pomalu zapomínám na moje objetí se Zaynem. Pořád sice One Direction ráda mám, ale jak stárnu, tak se zaobírám už jinými věcmi. S Jane a Elis jsme ale pořád nejlepší kamarádky a do Londýna se přestěhujeme. Holky se tam budou stěhovat hned po střední a já taky, ale to bude až o dva roky později. Vysokou bych chtěla vystudovat tam. Chtěla bych jít na Oxford.
Ještě než se naděju tak je ze čtrnácti let patnáct, pak šestnáct, sedmnáct… Na One Direction už nejsem tak závislá jako dřív. Teď mám svůj život a žiju si ho naplno. Nemám sice kluka, protože s nikým nechci chodit, když se budu stěhovat, ale to mi nevadí. Všechny moje plakáty s One Direction už nemám na zdích, ale schované někde v poličkách. Je to jakoby jedna moje část života odešla a přišla nová, bezstarostnější. Tu část, ve které byli One Direction nezapomenu. Sice si nepamatuju už všechny detaily, ale pořád vím, že byla. Vím, že byla, a že někde v hloubi srdce navždy bude…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama