Dream in London-part 2.

23. května 2013 v 20:14 | kate |  DREAM IN LONDON

TITLE: Dream in London
ABOUT: Zayn Malik
BY: kate
PART: 2.


"Elis, Jane, tady jsou!" zavolám na holky.
Obě se ke mně rozběhnou, div neupadnou na zem. Všechny společně dojdeme k figurínám One Direction. Opravdu vypadají, jako by byli živí. Jsou tak dokonalí, že bych je skoro ani od kluků nerozeznala. Samozřejmě, že nevoní jako kluci, že nemluví jako kluci, a že to nejsou kluci, ale lepší než nic. Jdu za "Zaynem" a stoupnu si před něj. Dívám se mu do očí a pozoruju, jestli vypadají jako jeho. Ano, vypadají, ale když se podívám hlouběji, nevidím nic. Nejsou tam žádné jiskřičky, které by prozrazovaly, že je to Zayn. Elis s Jane se mezitím objímají s figurínami Harryho a Nialla. Já pořád stojím proti voskovému Zaynovi a představuju si, jaké by to bylo doopravdy, takhle se mu dívat do očí. Po chvíli to už nevydržím a musím figurínu obejmout. Vezmu "Zayna" kolem krku a rozbrečím se mu na rameni.
"Kate, co se děje?" podívá se na mě s obavami v očích Jane.
"Ale nic, já jenom… Chtěla bych, aby tady byl Zayn doopravdy. Tohle je…"
"Tohle je jenom figurína, já vím," dopoví za mě větu Elis.
"Je to ale lepší než nic. Lepší, než neustále sedět doma u počítače a sledovat jejich fotky na internetu."
"To jo, ale když už ho vidím, tak by měl být živý…" Rozběhnu se od figurín pryč. Cestou si utírám slzy do rukávu. Zastavím se až u únikového schodiště, kde se sesunu na podlahu.
Za pár minut mě holky najdou. "Kate, pojď zpátky a podívej se na ně alespoň!"
"Já nemůžu, nejde to!" řeknu mezi vzlyky.
"Tolik ses sem těšila! Nemůžeš teď přece všechno jen tak zahodit!" řekne mi Jane.
"Co zahodit? Ono není co! Tohle jsou jenom figuríny, chabé náhražky!" zakřičím.
"Proč? Proč tohle říkáš?"
"Protože je to pravda! Vy to snad necítíte stejně?" zeptám se jich.
"Samozřejmě, že bychom chtěly vidět kluky naživo, ale tyhle figuríny jsou dokonalé!"
"Vy je nemilujete?" zašeptám.
"Milujeme, ale nemůžeme je milovat doopravdy, když je neznáme," odpoví mi.
"Ty snad Zayna miluješ, doopravdy? Víš jaký je, jak se chová?"
"Ne, ale vím, že bez něj nechci žít!"
Po pár minutách přemlouvání mě holky dostanou zpátky k figurínám. Prohlédnu si všechny, ale pořád mám slzy v očích. Tohle nejsou oni a nikdy nebudou. Projdeme si celé Madame Tussauds, což nám zabere tak dvě hodiny.
Když vyjdeme ven, Christine napadne, že bychom mohly jít někam na pozdní oběd.
"Jasně, půjdeme znovu do Nando's!" navrhne Jane.
"Ne, mě se tam dneska moc nechce," protestuju.
"Kate, probuď se, Nando's!"
"Já vím, ale prostě tam nechci. Nemohly bychom jít do nějaké normální restaurace?"
"Tak dobře, jdeme nějakou najít," rozhodne Christine a jde se.
Celou cestu se holky baví jenom spolu. Podle mě řeší, co se mnou je. Ony asi nechápou, že já Zayna opravdu miluju. Nechápou, že jsem se do něj, už po prvním pohledu do jeho očí, bezhlavě zamilovala.
"Kate, máme takový nápad," řeknou mi po chvíli.
"Co?"
"Mohly bychom klukům poslat balíček s dopisy a se vším co bychom chtěly!" vykřiknou radostně.
"Jo, to je docela dobrý nápad!" usměju se na ně.
Nestačí říct nic dalšího a už stojíme před restaurací, kterou vybrala Christine.
Po obědě jsme šly už na hotel a tam jsme byly po zbytek dne. Další tři dny, co jsme v Londýně ještě byly, jsme jezdily do různých zábavních středisek. Jeden celý den jsme byly v Legolandu, kde byla velká zábava. Šly jsme na všechny atrakce, ale nejvíc krát jsme byly na vodních, po kterých jsme pak byly celé mokré. Dny ale rychle uběhly a naše dovolená v Londýně byla u konce.
Všechny jsme nastoupily do našeho letadla, kterým jsme měly letět do Prahy.
"Kate, můžu teď sedět u okýnka já?" zeptá se mě Elis.
"Jasně, já si sednu místo tebe," odpovím a pustím jí na svoje sedadlo.
Teď teda sedíme Elis, já, Jane a přes uličku zase Christine. Jako vždy se nemůžu dočkat jídla, ale nejvíc se těším na zákusek, který miluju. Všechno sním jako první a proto si vyndám knížku ke čtení.
Najednou se letadlo nepřirozeně zhoupne. Všichni pasažéři zpozorní a poslouchají. Letuška nám ohlásí, že máme poruchu, a že budeme muset přistát již v Německu, kde přesedneme do jiného letadla.
Za necelou hodinku letadlo přistane a všichni cestující vystoupí. Zase si jdeme pro naše kufry. V cestě nám ale stojí dav dívek, které jsou přibližně ve věku jako my s holkami. Všechny vřískají, křičí a některé dokonce i brečí. Nevím, proč to dělají, proč tady vůbec jsou. Podívám se na transparenty, které mají v rukách. Na všech jsou velkými písmeny napsána jen dvě slova-One Direction. V tu chvíli mě napadne jediné a to se rychle prodrat davem dopředu. Než to ale stačím uskutečnit, všechny fanynky se rozběhnou dopředu. Je mi jasné, že kluci už jdou pryč. Snažím se je zahlédnout, ale uvidím jen Paula, který jde jako poslední.
Celou cestu domů mě hrozně mrzí tahle promarněná šance. Konečně jsem je mohla doopravdy vidět, ale ne, ono se to nemůže povést! Holkám jsem to samozřejmě řekla. Nic na to neříkaly a jenom mě utěšovaly, že je taky uvidím. Já vím, že je uvidím, ale taky to může být až tehdy, když bude Zayn už zasnoubený s Perrie.
V Praze se rozloučíme a každá nasedne do auta svých rodičů. Mamka se mě ptá, jak bylo a jestli jsme si to užily. Všechno jí převyprávím, jen vynechám tu část v Madame Tussauds.
Doma si vybaluju všechny tašky, když v tom ke mně do pokoje přijde mamka.
"Kate, něco pro tebe mám," řekne mi.
"Vážně, a co?" otočím se na ní. Podává mi malou obálku.
"Od koho to je?" zeptám se jí.
"Představ si třeba, že je to od toho, od koho chceš," odpoví mi a odejde z pokoje. Vezmu si obálku do rukou a otevřu jí. Podívám se dovnitř, ale vidím tam jen tři malé papíry. Vytáhnu je a rozzáří se mi oči, jako Zaynovi, když je šťastný.
"Právě držím v ruce tři lístky na koncert One Direction!" zařvu, "Já držím v ruce lístky na One Direction!" zakřičím znovu, protože tomu nemůžu uvěřit. Začnu skákat po pokoji a smát se a brečet.
Nakonec sednu k počítači a zapnu facebook. "Jane, Elis, musím vám něco okamžitě napsat!" píšu holkám, i když nejsou online. "Právě jsem od mamky dostala tři lístky na koncert kluků! Je sice až příští rok, ale to je jedno. Lístky jsou do první řady, takže na kluky suprově uvidíme. Už teď se hrozně moc těším!" Dopíšu tento krátký vzkaz a lehnu si na postel. Pořád tomu nemůžu uvěřit a nejradši bych ještě křičela, ale jsem moc unavená na to něco dělat. Okamžitě usnu a spím až do rána.
Zdá se mi nádherný sen. Jsem na louce a se mnou je tady samozřejmě i Zayn. Lehneme se do trávy a jenom tak si povídáme. Zayn mě pak zavede k sobě domů, kde se díváme na filmy. Nakonec skončíme na jeho posteli, kde zase ležíme a celou noc si vykládáme naše nejtajnější tajemství. Tohle bych s ním chtěla zažít. Nekonečné rozhovory, nekonečná objetí… Chtěla bych s ním mluvit úplně o všem, úplně…

Ráno se proberu. Naštěstí jsou letní prázdniny, takže nemusím do školy. Vzpomenu si na náš nápad, že bychom mohly klukům poslat pár dárků. Rozhlížím se po pokoji a přemýšlím, co bych asi tak mohla Zaynovi dát. Mělo by to být něco, čeho si moc vážím. Nic mě v tu chvíli nenapadá a tak si sednu ke stolu a napíšu alespoň dopis.
"Milý Zayne. Nebudu tady psát, že jsem tvoje největší fanynka, protože to ti píšou všechny. Nebudu ti ani říkat, jak moc tě miluju, protože vím, že ty to nemůžeš brát moc vážně. Samozřejmě, že si řekneš, že je to hezký. Rozhodně to ale nebereš jako opravdovou lásku. Nebudu ti tady ani psát svůj twitter ani nic jiného, co ti všichni píšou. Chtěla bych ti jenom říct, že ještě nikdo pro mě nikdy tak moc neznamenal. Už od první chvíle, kdy jsem se podívala do těch tvých nádherných očí, vím, že žiju jen pro tebe. Jsi pro mě vším, co kdy budu chtít, co kdy budu potřebovat. Každý tvůj úsměv mě zahřeje u srdce, protože vím, že jsi šťastný. Nebudu ti lhát. Přeju ti štěstí, ale Perrie ráda nemám. Je v tom samozřejmě hlavně závist, ale taky trochu nesympatií. Jelikož jí neznám, tak jí ani nebudu soudit. Hrozně moc bych tě chtěla vidět už teď, ale musím si počkat až na příští rok. Do té doby budu o tobě každou noc snít a představovat si, že jsem s tebou. Nakonec ti přece jenom musím říct, co k tobě cítím. Zayne, já tě miluju. Miluju tě jako nikoho jiného. Miluju tě víc než sama sebe, než svůj život. Klidně bych se pro tebe obětovala. Nikdy v životě na tebe nezapomenu. Vždycky budeš v mém srdci, i když budeš tisíce kilometrů daleko. Vždycky tě budu milovat. Tvoje Kate. "
Přečtu si dopis ještě jednou. Jsem docela spokojená se svým výtvorem. Je to docela originální. Musím se pro sebe usmát. Nedokážu si představit, že tohle bude Zayn číst. Jak se u toho bude asi tvářit? Přehnu dopis napůl a vložím ho do obálky. Tu si schovám do krabice, kam dávám všechno důležité.

Po pár dnech jsem našla i věc, kterou Zaynovi pošlu jako dárek. Rozhodla jsem se mu poslat můj řetízek pro štěstí. Sice se ho nerada vzdávám, ale když ho bude mít Zayn… Jane s Elis už taky nashromáždily všechno, co chtějí poslat. Zabalíme to do krabice, kterou přelepíme lepicí páskou a napíšeme na ní adresu. Do levého horního rohu připíšu malou zpáteční adresu, až nám budou odepisovat. Všechny se na jejich odpovědi těšíme. Hlavně já. Neřekla jsem holkám, co jsem do dopisu napsala. Nikomu to neřeknu, uvidí to jenom Zayn. S tímhle pocitem každý den ulehám do postele a čekám na den, kdy přijde Zaynův dopis. Vím, že to může trvat i měsíce, ale pořád nějak doufám, že odepíšou dřív.

×××


Jednou tak sedíme s holkami u mě. Najednou někdo zazvoní. Seběhnu dolů a otevřu dveře. Ve dveřích stojí pošťák s balíčkem v ruce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama